Zásobit se na horší časy – to je potřeba, která člověka provází už po staletí. Víte, které jsou nejstarší konzervační metody? Seriál o historii konzervačních látek dnes začínáme jejich historií.
Zásobit se na horší časy – to je potřeba, která člověka provází už po staletí. Víte, které jsou nejstarší konzervační metody? Seriál o historii konzervačních látek dnes začínáme jejich historií.
Člověk inspirován veverkou
Historie skladování a konzervování potravin sahá s největší pravděpodobností do velmi daleké minulosti, pravděpodobně do momentu, kdy se myšlení Homo sapiens dostalo do takového stádia, v němž byl schopen si uvědomit, že v jeho životě se střídají období blahobytu a období nedostatku. A že svízele provázející období nedostatku může zmírnit tím, že v období blahobytu bude na horší časy myslet a přebytečné potraviny uskladní.
Střídání těchto fází bylo způsobeno zejména periodicitou ročních období a tím podmíněnou migrací lovné zvěře. Skladování produktů rostlinného původu mohli naši předci odkoukat od zvířat, která mají v genetické výbavě zakódováno, že si v době hojnosti ukládají zásoby na dobu, kdy produkty tvořící jejich potravu nebudou volně k dispozici. Všichni jistě znají klasický obrázek veverky s oříškem, který si nese do své zásobárny. Totéž mohl pračlověk odpozorovat u hraboše polního, křečka či sysla. V těchto případech se ovšem jedná o potraviny, které mají dlouhou dobu životnosti sami o sobě.
Náhodná konzervace potravin
Jak ale uchovat potraviny rychle podléhající zkáze, tj. převážně potraviny živočišného původu, které tvořily základ jídelníčku našich předků až do doby, než se rozvinula zemědělská výroba? Dnes se můžeme jenom dohadovat o tom, zda jedním z prvních způsobů uchování potravin bylo sušení a že k této formě konzervace dospěl pračlověk velmi pravděpodobně čirou náhodou. Jakou náhodou se tak stalo, to je dnes spíš otázka představivosti každého z nás.
Stejně tak je dost pravděpodobné, že pračlověk obývající převážně jeskyně mohl náhodou zjistit, že když uloží maso do její chladné části, kam nedosáhlo teplo jeho ohně (spíš to ale udělal z důvodu, aby se k jeho zásobám nedostala menší zvířata), vydrží tam mnohem déle než v teplejší části. Takže i chlazení můžeme považovat za letitý způsob konzervace.
Přechod k moderním konzervantům
Postupně (časová posloupnost není v této chvíli důležitá) pak logicky vzato přišlo na řadu uzení a solení. Další způsoby konzervace jako je například sterilizace a kvašení přišly na řadu nepochybně až mnohem později. A takové způsoby jako je mražení šokováním, dehydratace, vakuové balení, balení do ochranné atmosféry a zejména použití chemických látek, jsou již výdobytky člověka konzumní společnosti a monopolizace potravinového průmyslu.
Potravinářský průmysl je dnes nejlépe prosperujícím světovým odvětvím a předstihl dokonce i průmysl farmaceutický, olejářský a zbrojní. Potraviny se vyrábí ve velkém množství, jsou přepravovány na dlouhé vzdálenosti a jsou dlouhodobě skladovány. Toto logicky vyvolává potřebu zabezpečit prioritně jejich dlouhodobou trvanlivost, ale také jejich vzhled a další jiné vlastnosti, které je pro zákazníka zatraktivní. K tomu slouží celá skupina látek, jimž se obvykle obecně říká přídatné látky. Její nedílnou součástí jsou konzervanty, na které se podíváme v příštím díle našeho seriálu.