Děsí vás široký výčet éček na obale potravin? O jedné ze skupin přídatných látek – konzervantech – jsme pro vás připravili seriál. Dnes se podíváme na to, zda mohou být škodit našemu zdraví.
Obavy ze zvyšujícího se používání různých chemikálií vedly v roce 1955 k založení Spojeného výboru expertů pro potravinářská aditiva. Jedná se o orgán, který dohlíží na zdravotní nezávadnost potravinářských aditiv v rámci zemí sdružených v OSN.
V rámci Evropské unie řeší problematiku přídatných látek Vědecký výbor pro potraviny EU. Tím, že přídatná látka získala písemné označení „E“ a následující trojmístné či čtyřmístné číslo, je spotřebitel upozorněn, že tato látka a její použití v potravinách byla schválena tímto Výborem. Označením „E(XXX)“ je zároveň spotřebitel ujištěn, že daná látka je zdravotně nezávadná a je povolena za přesně definovaných podmínek pro použití při výrobě potravin.
Toxikologické testy konzervantů
Proto, aby mohly být přídatné látky takto označené, prošly několikaletými toxikologickými testy, které byly provedeny v různých laboratořích světa. U každé látky se v rámci tohoto testování určuje tzv. hodnota NOAEL (NO OBSERVED ADVERSE EFFECT LEVEL) – tedy množství dané látka, u kterého nejsou pozorovány žádné nepříznivé vlivy na testovaném organismu.
Tuto hodnotu lze podělit bezpečnostním faktorem, obvykle číslem 100 a vzniká hodnota ADI (ACCEPTABLE DAILY INTAKE), což znamení množství přídatné látky, vyjádřené v mg/kg tělesné hmotnosti, které může být konzumováno denně po celý život bez negativního dopadu na zdraví člověka.
Je třeba však vědět a rozlišovat, že hladina ADI nepředstavuje hladinu toxicity, ale hladinu bezpečného příjmu určité látky. Toxicita té či oné látky závisí na fyziologickém stavu jedince, na věku (kojenci, děti, těhotné, dospělí), na typu potraviny, na jejím následném technologickém zpracování a kuchyňské úpravě či na vzájemným působením mezi jednotlivými složkami potravin. Až na výjimky však není bohužel zatím známo, jak se tyto, byť samostatně neškodné a netoxické přídatné látky chovají ve vzájemné koherenci. To, jaké látky se do potravin přidávají a v jakém množství se liší v té které zemi a řídí se domácími předpisy.
Děti a konzervační látky
Obecně se však uznává, že v příjmu i těchto bezpečných a netoxických přídatných látek by měl být brán ohled na děti, neboť existují pádné důvody domnívat se, že příjem aditiv stravou, vyjádřený na tělesnou hmotnost dítěte může být znatelně vyšší než u dospělých jedinců. Jako příklad může posloužit vysoká konzumace oblíbených dětských slazených nápojů. Ty obsahují mnoho přídatných látek (barviva, látky zvýrazňující chuť, konzervanty a mnohé z nich bohužel enormně vysoký podíl cukru). Ačkoli jsou všechny ingredience označené jako bezpečné v určitém použitém množství, nebyly provedeny experimenty, ve kterých by se hodnotilo, jak spolu reagují navzájem.
Děti jsou pak vystaveny „koktejlu“ přídatných látek, o jejichž vzájemném působení není toho mnoho známo. Navíc, pokud dítě o hmotnosti 20 kg vypije půl litru slazeného nápoje jistě je to neporovnatelně vyšší příjem přídatných látek než stejné množství nápoje zkonzumované dospělým jedincem.