Na jaké konzervační látky si dát pozor?

Ačkoli jsou konzervační látky označené číselným kódem začínajícím písmenem E povoleny Evropskou unií, o škodlivosti některých z nich se vedou spory. Na jaké si dát pozor? Jakým konzervantům je lepší se vyhnout?

Ačkoli jsou konzervační látky označené číselným kódem začínajícím písmenem E povoleny Evropskou unií, o škodlivosti některých z nich se vedou spory. Na jaké si dát pozor? Jakým konzervantům je lepší se vyhnout?

 V České republice se dlouho používání potravinářských aditiv řídilo vlastními právními předpisy. Nicméně vstupem ČR do EU se naše legislativa harmonizovala s legislativou EU a tím došlo k rozšíření počtu používaných aditiv.

Přesto i dnes existuje poměrně dost přídatných látek, které jsou v Evropské unii povoleny, ale v České republice zakázány a také u nich existuje podezření ze vzniku nepříznivých účinků při jejich používání.  Které to jsou, o tom informuje následující tabulka, kde jsou s ohledem na téma článku vyjmuty pouze konzervanty.

Pro a proti konzervačním látkám

Při hodnocení zdravotní nezávadnosti přídatných látek se zformovaly dva tábory stojící svými argumenty proti sobě. Prvním z nich je tábor, který se opírá o legislativu, jež byla přijata na základě mnohaletých výzkumů účinků přídatných látek a tyto závěry berou jeho stoupenci jako jakési status quo. Je logické, že přívrženci tohoto tábora jsou zejména producenti potravin všeho druhu.

Opírají se hlavně o argumenty typu:

• Žádné z Éček, schválených zákonnou normou, není škodlivé, když se používá podle předpisů, tedy jen v určité dávce, která nemůže mít špatný vliv na zdraví.
• K nejméně problematickým z hlediska negativního vlivu na zdraví patří regulátory kyselosti, plnidla, zahušťovadla, balicí plyny a antioxidanty. Až na výjimky jsou použitelné téměř bez omezení.
• Nejrizikovější jsou zejména umělá barviva a konzervanty a proto pro ně platí i nejsložitější omezující podmínky.
• Nejpřísnější omezení používání Éček platí pro kojeneckou výživu a jejich používání v ní je omezeno v podstatě na minimum, resp. je prakticky zakázáno.

Druhým táborem jsou odborníci, vesměs lékaři, kteří na závěry provedených, byť dlouholetých výzkumů, nehledí jako na uzavřenou kapitolu, ale při své praxi, kdy se setkávají s mnoha nemocemi, které jsou „nové“, přemýšlí, testují a provádí studie, aby se dobrali příčin daného stavu.

Jejich významnými pomocníky jsou v mnoha směrech i chemici pracující v oboru potravin. Výsledkem jejich spolupráce je například prokazatelný fakt, že některé přídatné látky mohou vyvolat zejména intoleranci a další nepříjemné projevy, které sice nelze označit přímo jako nemoc, ale člověka trpícího intolerancí také nelze označit za zdravého. Jako argument na podporu svých tvrzení uvádí reakce lidského organismu na některé konzervanty, například:

Siřičitany (E221 – E228)

Oxid siřičitý se používá jako konzervační činidlo, které např. zamezuje hnědnutí ovoce. Používá se v široké koncentraci 10–2 000 mg/kg potraviny. Tato látka však může vyvolávat přecitlivělost. Nežádoucí reakce se mohou projevovat zrudnutím a otokem hrdla, svěděním úst a pokožky, průjmy, popřípadě astmatem. V roce 1998 bylo ČZPI zakázán prodej více než šesti tun sušených meruněk z Turecka pro nepovolené nadlimitní množství oxidu siřičitého. Mezi sířené sušené ovoce patří kromě meruněk také papaya, ananas, banány a světlé rozinky. Proto by se sířené ovoce mělo před konzumací důkladně opláchnout v teplé vodě a také jejich konzumace by se neměla přehánět. Sířena jsou rovněž vína, u kterých se mohou objevit podobné nepříznivé účinky

Benzoany (E210 – E213) a parabeny (E214 – E219)

Mohou vyvolávat příznaky především u osob s chronickou kopřivkou. Zřídka však dochází ke vzniku astmatu. Parabeny se mohou přidávat také do kosmetických přípravků na kůži a mohou vyvolávat kontaktní dermatitidy. Benzoany a kyselina sorbová mohou u dětí při kontaktu s pokožkou (ušpinění obličeje potravinou) vyvolat lokální reakci. Kyselina benzoová je např. obsažena v džemech, dnes si však můžeme koupit tzv. „extra“ džemy, konzervované pouze cukrem a vyšším podílem ovoce.

Dusičnan sodný (E251)

Dávka 20 mg může vyvolávat bolesti hlavy, vyrážky či problémy s trávením.

Dusitany (E250 – E251)

Při vyšších dávkách vznik methemoglobinémie u kojenců, tvorba toxických nitrosaminů.

Hexamethylentetraamin E 239

Podle nejnovějších britských výzkumů může tato látka obsažená ve slazených studených nápojích vážně poškozovat dětské zdraví. Tyto látky totiž vypínají životně důležité části deoxyribonukleové kyseliny (DNA) a tím působí vážná poškození buněk.

Pozor na benzoát sodný E211

Mezi nejhorší patří benzoát sodný uváděný mnohdy pod zkratkou E211, který se celá desetiletí používá běžně v průmyslu se sycenými nápoji. V pití, džemech, džusech a salátových zálivkách je proto, aby hubil kvasinky, bakterie a plísně. Když se ale smíchá s vitaminem C, pak vzniká velmi karcinogenní benzen.

„Tyto chemikálie mohou poškozovat těžce DNA v mitochondriích buněk tak, že je vlastně úplně vyřadí z provozu. Mitochondrie přijímají kyslík a dodávají tělu energii, když jsou poškozeny, buňky začnou pracovat velmi špatně. Existuje celá řada onemocnění, která souvisí s poškozením DNA tohoto typu. Zvláště Parkinsonova choroba a docela hodně neurodegenerativních poruch," tvrdí profesor Peter Piper, molekulární biolog z Sheffield University v Anglii.

Jenže výrobci nápojů se bouří a říkají, že používají jen látky povolené národními zdravotními a potravinářskými úřady i Evropskou komisí. Profesor Piper však oponuje tím, že mnohé látky byly povoleny jako neškodné dávno předtím, než mohly být odhaleny všechny jejich účinky na lidské zdraví.

Co si s tím počít?

Na vynášení soudů, který z táborů má více pravdy, se necítím. Jak je vidět, ani renomovaní odborníci v tom nemají zcela jasno. Spíš tuším, než vím, že pravda bude, jako obvykle, někde uprostřed. Proto si dovolím pouze velmi jednoduchý závěr. Skutečnost, že potravinářský průmysl se dnes již neobejde bez přídatných látek, je nutno brát jako daň vývoji a globalizaci světového trhu a je nutné se s tím smířit.

To však neznamená, že jsme povinni, jako spotřebitelé všechny jejich výrobky kupovat, aniž bychom použili k tomu vlastní rozum. Tím mám na mysli skutečnost, že velké množství jídel je možné připravit lépe a chutněji z čerstvých surovin, než z polotovarů. Jistě, je to sice o něco pracnější (na druhé straně levnější), avšak nemyslím, že nejlepší filosofie je šetřit časem na úkor svého vlastního zdraví. A tak i zde platí, že když už musíme jíst potraviny aditované konzervanty a jinými přídatnými látkami, dělejme tak pokud možno jen v nouzové situaci, uvážlivě a s mírou.