E 200 Kyselina sorbová
Kategorie: konzervanty
CEFF nepovolené
Potenciální alergen
Tato látka se přirozeně vyskytuje v mnoha rostlinách, pro potravinářské účely se však vyrábí synteticky. Jedná se o jedno z nejpoužívanějších konzervačních činidel, které zabraňuje růstu plísní, kvasinek i některých bakterií v čerstvých sýrech, šťávách, marmeládách a džemech, vínu a sušeném ovoci např. švestkách. Používá se také při výrobě nápojů, kečupů, majonéz, pekařských výrobků a cukrovinek, margarínu, sýrů a dalších mléčných výrobků, masných výrobků, salátových zálivek a nakládané zeleniny. Protože je kyselina sorbová špatně rozpustná ve vodě, používají se často místo ní její soli, tzv. sorbany (E 201 až E 203). ČZPI objevila kyselinu sorbovou i v salátech (typu vlašský salát, pařížský salát i jiné druhy), jemném pečivu a chlebech, ve kterých je její použití zakázáno. Mimochodem, v salátech se kyselina sorbová nesmí používat proto, že by mohla maskovat přítomnost mikroorganismů způsobujících otravy z jídla.
Kyselina sorbová se v lidském těle snadno metabolizuje a považuje se za nejméně škodlivou potravinářskou konzervační látku. Během pokusů na zvířatech se nepodařilo prokázat žádné nežádoucí účinky. Totéž platí pro její soli, sorbany.
Kyselina sorbová a její soli se rovněž používají jako konzervační činidla v kosmetických a farmaceutických výrobcích. Díky tomu byl testován účinek těchto látek při kontaktu s pokožkou a bylo zjištěno, že v kosmetických či farmaceutických výrobcích, které se aplikují na pokožku, způsobují koncentrace okolo jednoho procenta podráždění sliznic a pokožky. U citlivých osob dochází při styku s pokožkou ke vzniku kopřivky. V potravinách se tyto látky vyskytují v koncentracích okolo 0,1 až 0,3%.
Pozn. Zpracováno ve spolupráci s odbornou poradkyní CEFF Dr. Terezou Vrbovou dle knihy Víme, co jíme aneb Průvodce „Éčky“ v potravinách.